Kristina Šulcová
21. 1. 2013
Balada o stromu
Na louce stojí košatý strom,
v kúře má léta načatý lom,
větve má do stran vlnité,
avšak konce jsou trochu trnité.
Vyrostl na velkém bitevním poli,
a viděl, kdo koho dříve skolí,
v té půdě se tak narodil,
a své dětství tím zahodil.
Každá větev světlu značí,
zde uhynul voják…...křičí,
každá větev má dřevěný kříž,
možná se to zdá (být) jako kýč…. .
Stopu krve má do skonu zarytou,
a vzpomínku v trupu staletou,
trpělivostí je celý zahalen,
a jeho organismus tím zpomalen.
Tisíce těl, jak domino na zemi,
zahaleni v myšlenkách rudými tezemi,
rány z minula se hojit nestačí,
jedno vítězství málokdy postačí.
Každá větev světlu značí,
zde uhynul voják…...křičí,
každá větev má dřevěný kříž,
možná se to zdá (být) jako kýč…. .
Kořeny stromu, hluboko v zemi,
sucho tam tedy rozhodně není,
z vláhy se ony horlivě živí,
avšak rudě teď vše vidí.
Trupem jde nahoru vláha,
strom si jí v sobě střádá,
ze shora mu bůh pomáhá,
kapkami sucho prokládá.
Každá větev světlu značí,
zde uhynul voják…...křičí,
každá větev má dřevěný kříž,
možná se to zdá (být) jako kýč…. .
K další bitvě se zase schyluje,
duše stromu už teď životy lituje,
ví, že meče a dýky své udělají,
a zas všechny těla pobodají.
Louka se pohřebištěm stává,
a půdě zase rudou vláhu dává,
nasáklý strom už nestačí pít,
a hlavně už nemá ani chuť žít.
Každá větev světlu značí,
zde uhynul voják…...křičí,
každá větev má dřevěný kříž,
možná se to zdá (být) jako kýč…. .
Lom v kúře už praskl docela,
z dáli je slyšet smuteční kapela,
matky své syny nestačí kojit,
…..prý je to vše mělo spojit.
Strom, tichý svědek všech bojů,
neunesl tíhu těch bolů.
unavený a skleslý jde vstříc zemi,
bude tam ležet s nimi se všemi.
Každá větev světlu značí,
zde uhynul voják…...křičí,
každá větev má dřevěný kříž,
možná se to zdá (být) jako kýč….
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář