Poeta
Za co se pokládá,
Když k spánku se ukládá.
Za tělo bez duše?
Snad duši bez těla?
Na čem je živa duše poety,
Jež trpí tím, že je prokletý?
Noc je mu bližší,
Rány na duši tiší.
Ticho jest věrný společník,
Půlnoční hřbitov je rozcestník.
V mlhavém ránu básník chodí spát.
Ukrývá sebe, aby svět nemusel se bát.
Aby se nebál té proměny,
Špinavé a chudé pravdy, v níž básník je oděný.
Svět Pravdu lynčuje, a jen Lži líbá nohy,
Za tuhle podobu Světa básník proklíná své bohy.
Proklíná den, a modlí se v Noc,
Mučený pocity volá svou básní o pomoc.
Za co se pokládá,
Když k spánku se ukládá.
Už jen za duši bez těla,
Na cestě za Svobodou své tělo nechat zemřela.